Když se dnes řekně Stodůlky, každý si představí jedno z nejrozsáhlejších sídlišť v Praze – Jihozápadní Město. Je pravdou, že sídliště zabírá většinu katastru Stodůlek, ale přesto na rozdíl od Jižního města mělo tohle sídliště štěstí, že historická jádra vsí nebyla zbourána a zůstala tak zachována jako oázy klidu a zeleně uprostřed mohutných panelových bloků. Paneláky však na Staré Stodůlky těsně dorážejí a některé pronikly až na starou náves. Je to veliká škoda, protože ještě v 50.letech se Stodůlky řadily mezi památkově nejcennější vesnice v okolí Prahy.
Staré Stodůlky, i když dnes působí značně narušeně, se staly v roce 1995 jednou ze dvou vesnických památkových rezervací v celé Praze. Stodůlky mají dávnou historii, první písemní zpráva o nich je už z roku 1159 – o tom, že patřily podobně jako blízký Motol řádu Johanitů. Ve 13. století patřila středověká osada pánům z Hradce. Část zdejších pozemků daroval Oldřich II. z Hradce proboštství svatovítské kapituly. V této části Stodůlek měl roku 1402 probošt Jan tvrz a dvůr s dvojím poplužím, s luky a lesy a dvěma poddanými ke své službě. V době husitské, r.1429, se staly majetkem pražského purkrabství. V době předbělohorské byly Stodůlky už docela velkou vsí s 20 domy, což ovšem třicetiletá válka hodně změnila a zbylo tady jen 9 sedláků, 1 chalupník a 2 zahradníci. V polovině 18. století bylo v obci opět 25 hospodářství. V roce 1787 si zde založili školu, kterou navštěvovaly děti z Motola, Chab a samoty Lužiny.
V roce 1843 měly Stodůlky 74 domů s 592 obyvateli.
Koncem 19. a začátkem 20. století dochází k rozvoji vilové zástavby a tím pádem ke vzniku nových částí obce – Lužin, Hájů, Kopaniny, Nové Kolonie a Vidoule. Přesto si Stodůlky až do šedesátých let 20. století udržely charakter zemědělské obce. Na začátku 20. století tu žilo 1132 lidí ve 119 domech, pak začal počet obyvatel strmě narůstat – v roce roce 1930 – 2641 lidí a v roce 1940 – 3661 lidí. Není proto divu, že při vzniku Velké Prahy v roce 1922 obec Stodůlky zažádala o připojení k hlavnímu městu. Byla však odmítnuta – rozloha Prahy by byla připojením dalších obcí na tehdejší dobu neúměrně veliká. Zajímavostí je, že před samotným připojením k Praze v roce 1974 počet obyvatel Stodůlek klesnul na 3050 lidí.
V roce 1292 je poprvé připomínán původní románský kostel sv. Jakuba Staršího, k němuž byl v pozdějších dobách přistavěn gotický presbytář. Kostel původně stál v prostoru opevněném silnou zdí, v rohu byla ještě dřevěná zvonice. Tento mimořádně cenný stavební celek byl zbořen při stavbě nového kostela na počátku 20. století. Přitom to tak vůbec nemuselo být, protože se s novým kostelem počítalo na úplně jiném místě. Sedláci se ale nechtěli vzdát své orné půdy a odmítali věnovat na stavbu kostela nový pozemek. Vnitřní zařízení pochází z 19. a 20. století. Hlavní oltář je pseudogotický s obrazem sv. Jakuba od Konstantina Buška z roku 1903. Od stejného autora jsou obrazy i na bočních oltářích.
Autor: Celé území Starých Stodůlek je od roku 1995 prohlášeno vesnickou památkovou rezervací.
zdroj prahaneznama.cz, wikipedie, praha13.cz